Existuje hned několik desítek způsobů, jak může vzniknout elektrická energie. Každý z nás již dostal nejspíše někdy v životě, jak se lidově říká „pecku“. Jedná se o elektrostatický výboj, který vzniká třením. Nejjednodušší je tření lesklého materiálu o nějakou bavlněnou látku. Například ebonitovou tyč o liščí ocas, jak se nejčastěji říká. Stačí ve skutečnosti ale i tření kupříkladu obyčejného svetru o naše tělo. Tohoto jevu využívá kupříkladu van de graaffův generátor seskládající se z pruhu lesklé látky a dvou kartáčů propojených s kovovou koulí.
První doopravdy vytvořený proud byl elektrochemickou cestou. Nejspíš jste již někdy slyšeli pojem „Voltův článek“. Mezi různými kovy vzniká rozdílné napětí. Nejlepší kombinace dosáhneme pomocí zinku a mědi (Zinkum, Cuprum). Pokud ještě tento článek posílíme o zásadu či kyselinu, vznikne, konkrétně kyselinu sírovou (H2SO4), dostaneme napětí 1 V (Volt) Skládáním těchto článků pak můžeme dosáhnout rozdílného napětí, či proudu.
V dnešní době je nejvíce používaný proud nikoli stejnosměrný, ale střídavý. Střídavý proud vzniká pomocí takzvané elektromagnetické indukce. Jedná se o energii, která vzniká otáčením magnetu v součástce, která se nazývá cívka. Jedná se v podstatě o navinutý drát. Změnou magnetického pole cívky se v ní generuje proud, Pokud magnetem pouze otáčíme, střídá se i směr proudu a proto tedy „střídavý“. Tohoto jevu využívá naprostá většina elektráren, od vodních přes tepelné až po jaderné. Ve všech je ve výsledku pouze turbína, která roztáčí veliký magnet. Nejedná se o nic složitého.
Pokud budete chtít vytvořit proud, máte hned několik možností. Můžete vymyslet nespočet zábavných pokusů, které využívají tyto prosté a nikterak nenáročné principy. Místo kyseliny sírové stačí použít například obyčejný ocet, nebo jakoukoli jinou kyselinu, či zásadu. Všechna zařízení je možno zkonstruovat podomáckým způsobem a naprosto bezpečně.
